Pašovice - historie
Pašovice
Správní vývoj: Pašovice. 1850–1888 osada obce Hosty, 1888–11. 6. 1960 samostatná obec, 12. 6. 1960–31. 3. 1976 osada obce Hosty, od 1. 4. 1976 osada obce Chrášťany. Panství Týn nad Vltavou. Fara Chrášťany.
Obec je poprvé písemně doložena v roce 1454, název je uveden ve tvaru Passowicie a vznikl z osobního jména Pach či Paš, ve významu Pašovice – ves lidí Pašových či Pachových.
Obec náleží k jedné z nejstarších sídelních lokalit vltavotýnského regionu, osídlení v okolí dnešní obce je doloženo již v pravěku. K prozkoumaným a archeology velmi ceněným lokalitám náleží například rozsáhlý mohylník v lese Kopcová mezi Pašovicemi a Hosty ze starší doby bronzové – celý vrch je poset více jak osmi desítkami mohyl.
Obec náležela pravděpodobně již od počátku do majetku panství Týn nad Vltavou, v roce 1468 ji král Jiří z Poděbrad zastavil jako součást tohoto dominia Janu II. Čabelickému ze Soutic. S vltavotýnským panstvím sdílely Pašovice nadále svoji historii. Čabelickým ze Soutic vypršela týnská zástava v roce 1601, Pašovice se jako součást panství ocitly v nájmu samotného města Týna nad Vltavou, od roku 1621, kdy bylo panství navráceno původnímu majiteli pražskému arcibiskupství, pak byla vrchností v Pašovicích církev.
Správa panství, tedy i jednotlivých vsí, probíhala v praxi následovně – celé vltavotýnské panství řídil purkrabí, panské pozemky a záležitosti poddaných vyřizoval správce hospodářství (villicus procurator). V čele vsí pak stáli jednotliví rychtáři, kteří měli za svoji službu vrchnosti určité výhody (výsluhy) – mohli např. obdělávat část panských pozemků k vlastnímu prospěchu. Pod arcibiskupskou vládou měli poddaní poměrně velké úlevy a značná osobní práva – směli svobodně uzavírat manželské svazky a volně nakládat se svým majetkem (mohli jej darovat i odkázat), platilo pouze právo odúmrti.
K roku 1686 je v soupisu týnského cechu krejčích uváděn Jan Pletka z Pašovic.
Podrobnější zprávy o obci máme z období vlády Marie Terezie a Josefa II. V roce 1765 žilo v Pašovicích na třinácti gruntech 128 obyvatel. Obec je uváděna společně s osadou Třitim jako nejchudší – ve smyslu zemědělském. Půda zde byla neúrodná a písčitá, úroda trpěla také blízkostí rozsáhlých lesů bohatých na zvěř, která zemědělské plodiny vypásala.
Podle berních soupisů žili v Pašovicích v 17. a první polovině 18. století následující obyvatelé: 1) roku 1654 V. Šedivý, 1677 Šimon Šedivý, 1713 Matěj Šedivý; 2) roku 1654 J. Hajíček, 1677 Matěj Hajíček, 1713 Jiří Hajíček a v roce 1721 Jan Dědič; 3) roku 1654 J. Červenka, 1677 Martin Šácha (?), 1721 Matěj Jaroš; 4) roku 1654 M. Jaroš, 1677 Prokop Jaroš, 1713 vdova Dorota Jarošová, 1751 Šimon Jaroš; 5) roku 1654 Alžběta Jirouchová, 1677 Jakub Jirouch, 1713 Šimon Jirouch; 5) roku 1654 Horký, 1677 Matouš Červenka, 1713 Matouš Červenka, 1721 Vavřinec Červenka.
Chalupníci: 1) v letech 1654–1677 Adam Pletka, 1713–1721 Václav Jelínek; 2) v roce 1654 B. Svoboda, 1677 Vávra Třešňák, pak byla chalupa rozdělena na dvě samostatné chalupy mezi V. Jelínka a Daniela Červenku; 3) roku 1654 Adam Červenka, 1677 Daniel Červenka, v letech 1713–1721 Daniel Šebek; 4) roku 1654 A. Dolejší, 1677 Jakub Hutník, 1713–1721 Barbora Bludová; po roce 1677 vznikly na gruntu Martina Šáchy dvě chalupy – Martina Říhy a Václava Pletky, část role získala Barbora Bendová.
Pašovičtí osadníci využívali v průběhu historie rovněž polohy své obce přímo nad pravým břehem řeky Vltavy a přivydělávali si koňským potahem solních šífů, které bylo po vyložení soli v Praze zapotřebí dotáhnout zpět proti proudu řeky. Z roku 1798 máme zprávu o tom, že se pro tento účel chovalo v Pašovicích šest koní.
V roce 1809 žilo v Pašovicích 95 mužů a 120 žen, k roku 1840 je v obci uváděno 37 popisných čísel s 270 obyvateli, což je historicky nejvyšší číslo počtu obyvatel.
V roce 1829 bylo vltavotýnské panství rozděleno na čtyři policejní obvody, centrum jednoho z nich vzniklo v Pašovicích (další tři byly ve Zvěrkovicích, Dobšicích a Smolči).
V polovině 19. století byly Pašovice při zániku patrimoniální správy přičleněny jako osada obce Hosty k okresu Týn nad Vltavou.
Další zmínky poskytuje Chytilův adresář v roce 1915. Obec měla poštovní úřad v Kolodějích nad Lužnicí, farní úřad v Chrášťanech. Obecním majetkem byla pole, lesy, louky a obecní kovárna, v níž působil kovář František Jeník. Byl zde hostinec, provozoval a vlastnil jej starosta obce František Rotta.
V průběhu první světové války zahynulo na válečných frontách 9 mužů z Pašovic.
Novější zprávy pak přináší kronika obce, vedená od dvacátých let 20. století do let sedmdesátých. V roce 1921 se stavěla silnice z Hostů do Pašovic. V roce 1928 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů, o rok později byla zakoupena motorová stříkačka. V roce 1933 byla do obce přivedena elektřina z elektrárny na Novém mlýně. V roce 1955 se budoval obecní vodovod. V roce 1957 zanikla v Pašovicích škola pro malý počet žáků (fungovala od roku 1900), ve stejném roce bylo založeno JZD. V roce 1960 se v obci objevil první televizor, který zakoupilo JZD. V roce 1962, po napuštění Orlické přehrady, se pod obcí vydláždilo přístaviště, v červnu téhož roku míjel obec po přehradě první parník. V roce 1967 byla vyasfaltována prašná silnice z Hostů do Pašovic.
Z památek v obci můžeme připomenout původní rekonstruovanou kovárnu nebo budovu obecné školy – oba domy jsou dnes adaptovány k obytným účelům. Drobnou sakrální památkou je návesní kaple. Obec sama je půvabná svou polohou ve strmé stráni nad pravým břehem řeky Vltavy. Nejzajímavější pohled nabízí protější břeh Vltavy přímo pod někdejším hradem Újezdcem, kdy nad sebou vystavěné domky připomínají výjev z lidových betlémů. Proto se v lidovém podání nazývají Pašovice Betlímkem.
Pod obcí při nízkém stavu vody v přehradní nádrži nalezneme další novodobější památku, tzv. „řopík“ – malou betonovou pevnůstku řadového opevnění 139/37/A-180z. Pochází z roku 1938, kdy byla budována tzv. Vltavská obranná linie. Pevnosti byly nedlouho po svém vzniku demolovány, na Vltavotýnsku se dochovaly pouze výjimečně.
zdroj: Sudová, M. : Vltavotýnsko Krajem dvou řek. České Budějovice. Veduta 2010
z Chytilova adresáře 1915